Video ve znakovém jazyce: zapnuto

Zobrazovat nápovědu u textů: vypnuto

Příručka pro zaměstnavatele

K dispozici je také ke stažení Příručka pro zaměstnavatele ve formátu PDF.

Jste firma nebo organizace a rádi byste zaměstnali neslyšícího? To je dobré rozhodnutí. Rádi Vás v tom podpoříme. Zde se dozvíte základní informace o neslyšících, jak s nimi komunikovat, co si připravit před nástupem neslyšícího do zaměstnání a co všechno můžete jako zaměstnavatel využít.  

Obsah

1. Základní informace o osobách se sluchovým postižením
2. Příprava před nástupem nového zaměstnance
3. Komunikace s neslyšícím
4. Možné bariéry a rizika
5. Důležité kontakty

Tuto příručku vydala obecně prospěšná společnost APPN - Agentura pro neslyšící v rámci projektu Deaf Support, reg. č. CZ.1.04/5.1.01/77.00055, financovaného z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.

Publikováno v červnu 2014

 

 

1. Základní informace o osobách se sluchovým postižením

Sluchové postižení je sice název pro zdravotní stav, ale znamená především handicap sociální a často brání pohodovému začlenění jedince do společnosti. Dobře to vyjadřuje citát: 
„Slepota odděluje lidi od věcí, hluchota od lidí.“ (Helen Kellerová)

Přesné statistické údaje o počtu sluchově postižených v České republice neexistují, pouze odhady. Podle průzkumu MŠMT ČR z roku 1998 existuje v České republice minimálně 500 tisíc osob s poruchami sluchu. K nim patří například neslyšící, osoby ohluchlé a také nedoslýchaví. Neslyšících, kteří používají při komunikaci znakový jazyk, je minimálně 7 300. Úplná hluchota se týká 15 000 neslyšících. Tyto osoby se s vadou sluchu narodily nebo jejich vada vznikla v dětství. 

Existují tři základní kategorie osob se sluchovým postižením:

Osoby nedoslýchavé

Osoby s lehkou až střední nedoslýchavostí. Většinou ovládají češtinu a s pomocí technických pomůcek zachytí sluchem mluvenou řeč v různé kvalitě, také většinou užívají různé typy sluchadel. Někteří celkem bez problémů rozlišují jednotlivá slova a rozumí mluvené řeči, jiní jen odliší lidský hlas od jiných zvuků. Vzhledem k tomu, že nedoslýchaví lidé znají češtinu a komunikují ústním projevem, obvykle si pomáhají odezíráním. Nedoslýchaví lidé nemívají problém s porozuměním, mluví-li s jednou osobou, na kterou se zároveň dívají. Při komunikaci ve skupině, kdy mluví více lidí najednou, jim značná část informací může uniknout.

Osoby ohluchlé

Jako ohluchlé nazýváme osoby, které ztratily sluch po rozvoji řeči a osvojení si jazyka. I když je jejich znalost češtiny dobrá, při chybějící sluchové zpětné vazbě se jejich řeč liší od řeči slyšících (artikulace, hlasitost, rytmus, intonace). Ohluchlí lidé zpravidla odezírají a úspěšně komunikují písemně. Obvykle srozumitelně mluví, a proto bývají často zaměňováni za nedoslýchavé. Je také třeba vědět, že mnozí z nich neovládají znakový jazyk.

Osoby neslyšící

Neslyšící je osoba, která se s těžkou sluchovou vadou narodila nebo ohluchla předtím, než se u ní vyvinula mluvená řeč. Pro mnohé neslyšící je čeština druhým jazykem, zatímco prvním je jazyk znakový. Neslyšící není schopen bez odezírání porozumět mluvené řeči ani za pomoci sluchadel. Přirozenějším a častějším komunikačním prostředkem těchto osob je znakový jazyk. Neslyšící mají svoje umění, založené zejména na společné zkušenosti, na vizuálním vnímání světa, znakovém jazyce – divadelní hry, poezii, pantomimu, zpěv, malířství, sochařství, poezii, historii. 

 

Je potřeba odlišit:

Osoby se sluchovým postižením, pro které je mateřským jazykem čeština. 

Dávají přednost písemné komunikaci, při osobním kontaktu používají pro vyjadřování mluvený projev a pro příjem informací odezírání. Orientují se v psaných dokumentech, psaná forma českého jazyka je pro ně bezbariérová. Na pracovišti mohou podle svého vzdělání např. vyřizovat online objednávky a reklamace, pracovat s fakturami, dělat korekturu textu, vkládat texty na webové stránky atd.

Osoby se sluchovým postižením, pro které je mateřským jazykem znakový jazyk. 

Mají v praxi jiné možnosti uplatnění. Čeština pro ně není mateřským jazykem, mohou používat její psanou formu, ale je to pro ně až druhý (cizí) jazyk. Často se při psaní dopouštějí gramatických chyb –v časování, skloňování, zvratných slovesech apod. Jejich slovní zásoba v českém jazyce je velmiindividuální, často nerozlišují různé sociální roviny jazyka, nepoužívají zdvořilostní fráze, nerozlišují jevy, které znakový jazyk nemá, např. vykání a tykání. Někdy je jejich písemný projev hůře srozumitelný právě z důvodu odlišné gramatiky českého a znakového jazyka. Často se slyšící lidé domnívají, že neslyšící člověk jen neslyší, takže je možné mu informaci napsat a domluví se. Psaná forma českého jazyka je vizuálně přístupná, jen je potřeba respektovat skutečnost, že čeština je pro neslyšícího cizím jazykem. Je proto vhodné psát jednoduché věty, jako kdybyste informovali cizince. Uplatnění mohou najít např. v různých dělnických profesích, jako programátoři, archiváři apod., kde pracovní náplň nesouvisí s českým jazykem.

Uživatelé kochleárního implantátu. 

Kochleární implantát (KI) může být přidělen za určitých okolností těm osobám se sluchovým postižením, jejichž sluchová ztráta není kompenzovatelná sluchadlem. Kochleární implantát může být voperován v jakémkoli věku, od úplného miminka až po dospělého člověka. Přidělení implantátu se rozhoduje individuálně, je zohledněn nejen stav sluchu, zároveň se posuzuje míra využitelnosti implantátu, osobnost člověka a jeho dispozice, zda bude pro něho implantát přínosem. Vnitřní část implantátu se natrvalo voperovává do kosti za uchem. Uživatelé KI mají obvykle srozumitelnou mluvenou řeč, s vnější částí implantátu rozumějí mluvené řeči a nemají problémy s porozuměním českému jazyku. Je dobré si uvědomit, že pokud uživatel implantátu nemá jeho vnější část, např. ji z důvodu vlhkosti prostředí musí sundat, změní se situace a z uživatele je opět neslyšící člověk.

2. Příprava před nástupem nového zaměstnance

Co všechno je dobré si připravit, chcete-li zaměstnat osobu s poruchou sluchu:

  • Zjistit si kontakt na online tlumočníky nebo na jakoukoliv tlumočnickou službu. Tlumočníky si zajišťuje neslyšící, ale v případě potřeby je dobré mít na ně spojení.
    Email: tlumocenionline@appn.cz, více kontaktů na webu www.appn.cz/kontakty-2
  • Připravit jednoduché podklady s vysvětlením k základním dokumentům: pracovní smlouva, evidenční list, daňové přiznání. V případě problémů s vysvětlením můžete kontaktovat pracovního konzultanta nebo tlumočníka emailem na konzultace@appn.cz, více kontaktů na webu www.appn.cz/kontakty-2.
  • Určit kontaktní osobu na pracovišti, která se bude neslyšícímu věnovat v případě problémů nebo v krizové situaci.
  • Zajistit překlad návodů k obsluze strojů nebo manuály v cizích jazycích, mít upraveny jednoduché základní návody a informace, případně zajistit tlumočníka.
  • Doporučujeme mít PC s webkamerou, iPad nebo jiné elektronické zařízení a dobré připojení na internet, které umožní spojení s online tlumočníkem.
  • Mít vždy po ruce tužku. To platí zejména pro kontaktní osobu určenou pro neslyšícího.
  • Pamatovat na proškolení BOZP s pomocí vaší kontaktní osoby na pracovišti, kterou určí zaměstnavatel, nebo s pomocí tlumočníka.

Zaměstnavatel může využít:

  • přítomnost pracovního konzultanta nebo asistenta při pracovním pohovoru (např. prostřednictvím APPN, o. p. s.),
  • pomoc při vyřizování všech náležitostí před nástupem do zaměstnání,
  • asistenci přímo na pracovišti při zaučení podle potřeby zaměstnavatele i zaměstnance,
  • praktický seminář pro zaměstnavatele o kultuře neslyšících a o komunikaci s osobou se sluchovým postižením (pro vedení i budoucí kolegy),
  • online tlumočnickou službu při komunikaci přes webovou kameru (zaměstnanec, zaměstnavatel) – pro zaměstnance komunikující znakovým jazykem,
  • online přepisovatelskou službu – přepis mluvené češtiny do psané formy,
  • pomoc při dodatečné úpravě pracovního místa (bezpečnost práce apod.).

Všechny tyto nabídky jsou zdarma v rámci sociálních služeb.

 

Výhody pro zaměstnavatele:

  • možnost plnit povinný podíl zaměstnanců se zdravotním postižením,
  • možnost uplatnění slevy na dani z příjmu,
  • snížení mzdových nákladů díky státní dotaci (chráněná místa),
  • získání stálých a motivovaných zaměstnanců,
  • pozitivní dopad na image firmy nebo organizace.

3. Komunikace s neslyšícím

Desatero pravidel pro komunikaci s neslyšícím/s osobou se sluchovým postižením

  1. Před rozhovorem s člověkem se sluchovým postižením navážeme zrakový kontakt. Pokud se na nás nedívá, můžeme jej upozornit lehkým dotykem na rameno, paži nebo předloktí, že s ním chceme hovořit. Zrakový kontakt udržujeme po celou dobu rozhovoru.
  2. Každého člověka se sluchovým postižením se zeptáme, zda chce mluvit, odezírat, psát, nebo používat znakový jazyk. Otázku můžeme i napsat.
  3. Odezírání bez pomoci sluchu není spolehlivou metodou vnímání mluvené řeči, dochází při ní často k omylům. Úspěšnost odezírání je velmi snížena při fyzické či psychické nepohodě. Neznamená to, že každý neslyšící automaticky umí odezírat. Odezírání je dovednost jako např. psaní všemi deseti – cvičí se postupně, každý k tomu má jiné nadání, může docházet k omylům. Odezírání je velmi namáhavá činnost a udává se, že přibližně po 20 minutách je člověk velmi unavený a potřebuje si odpočinout. Odezírání se snažíme co nejvíce ulehčit, např. odezírající osobě předem sdělíme téma hovoru. Mluvíme obráceni čelem k ní, naše tvář musí být osvětlena, nesmíme pohybovat hlavou, mít v ústech žvýkačku nebo si zakrývat ústa. Dbáme na zřetelnou výslovnost a mluvíme volnějším tempem při zachování přirozeného rytmu řeči. Zdůrazňujeme klíčová slova. V případě potřeby, neporozumění, opakujeme totéž sdělení jinými slovy.
  4. Při hovoru s nedoslýchavým člověkem nezvyšujeme hlas a nekřičíme. Zajistíme vhodné poslechové podmínky bez okolního hluku.
  5. Doprovází-li člověka se sluchovým postižením tlumočník či jiná osoba, vždy oslovujeme přímo člověka, se kterým jednáme, nikoliv jeho doprovod. O přítomnosti tlumočníka rozhoduje osoba se sluchovým postižením. Má právo se rozhodnout, zda ho využije pro komunikaci.
  6. Člověku se sluchovým postižením předem vysvětlíme, jakou spolupráci od něj budeme potřebovat.
  7. Důležité dotazy raději opakujeme a neváháme ani použít písemnou formu. U neslyšících uživatelů znakového jazyka je bezpečnější počkat na tlumočníka.
  8. Po každém důležitém sdělení se ujistíme, že nám neslyšící opravdu rozumí. (Například tím, že zopakuje podstatu sdělení. Neklademe mu otázky typu: „Opravdu mi rozumíte?“)
  9. Při neúspěšné komunikaci máme stále na paměti, že jde o důsledek sluchového postižení, nikoli o prostoduchost. Proto k němu přistupujeme se stejným respektem a ohledem na jeho důstojnost jako k člověku bez postižení. Neprojevujeme netrpělivost, neomezujeme komunikaci, nekomentujeme situaci před ostatními kolegy, ale snažíme se najít cesty, jak se vzájemně lépe dorozumívat.
  10. Pro získání potřebných znalostí nestačí tento text, protože komunikační preference každé osoby se sluchovým postižením mohou být jiné. Proto je nutno projevit vstřícnost a ochotu přizpůsobit se dorozumívacím možnostem každé osoby se sluchovým postižením.

autor: Mgr. Věra Strnadová, zdroj: Gong 7-8/2007, publikováno: 16. 10. 2007

Pravidla při komunikaci s neslyšícím za přítomnosti tlumočníka

 

  1. Člověk se sluchovým postižením má při komunikaci právo na tlumočníka, pokud o to požádá. Tlumočení probíhá podle komunikační preference konkrétního klienta – překladem do znakového jazyka, převodem do znakované češtiny, písmem či artikulací.
  2. Při rozhovoru udržujeme oční kontakt přímo s neslyšícím člověkem, nikoliv s tlumočníkem. Neslyšící člověk ovšem musí sledovat tlumočení informací. Stojíme či sedíme tak, abychom neměli světlo za zády.
  3. Při rozhovoru s neslyšícím člověkem v přítomnosti tlumočníka oslovujeme přímo toho, s kým jednáme. Rozhovor je veden mezi slyšícím a neslyšícím, tlumočník je pouze prostředníkem. Vyvarujeme se tendencí hovořit s tlumočníkem o neslyšícím člověku jako o objektu. Znamená to, že nikdy nepoužíváme úvodní fráze typu „Řekněte mu, že…“, „Zeptejte se pána, jestli…“
  4. Tlumočník při tlumočení musí stát vždy vedle slyšící osoby. Neslyšící člověk potřebuje vidět nejen na tlumočníka, ale především na osobu, se kterou jedná.
  5. Na konci každého uceleného sdělení uděláme malou pauzu. Při tlumočení vždy dochází k malému časovému posunu. Tlumočník musí mít čas přijmout informaci, zpracovat ji a zprostředkovat.
  6. Dáme prostor neslyšícímu vstřebat informace, zeptat se na doplňující otázky. Na konci hovoru se ho sami zeptáme, zda potřebuje něco dalšího upřesnit.

 

Jaký komunikační nástroj používají osoby se sluchovým postižením:

Znakový jazyk

Plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Český znakový jazyk má vlastní gramatická pravidla, liší se od češtiny jiným způsobem vyjadřování času, prostoru, otázek, větou.

Znakovaná čeština

Znakovaná čeština je umělý jazykový systém, který usnadňuje dorozumívání mezi slyšícími a neslyšícími. Znakovaná čeština využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány odpovídající znaky českého znakového jazyka.

Prstová abeceda (jednoruční, obouruční)

Prstová abeceda využívá různých postavení a poloh prstů, které představují jednotlivá písmena české abecedy. Je považována za integrální součást českého znakového jazyka a znakované češtiny. Užívá se zejména k odhláskování cizích slov, jmen a odborných termínů, pro které zatím nejsou znaky ve znakovém jazyce. Existuje prstová abeceda jednoruční a obouruční. Obouruční varianta je jednodušší a zřetelnější, postavení prstů se podobá tvarům velkých tiskacích písmen.

Odezírání mluvené češtiny

Při komunikaci neslyšících se slyšícími hraje důležitou roli odezírání – vnímání mluvené řeči zrakem. Při odezírání je důležité nejen vnímání pohybů mluvidel, ale i mimiky obličeje, pauz v řeči, gestikulace rukou, celkového postoje mluvčího. Odezírání bez pomoci sluchu není spolehlivou metodou vnímání mluvené řeči, dochází při ní často k omylům. Úspěšnost odezírání je velmi snížena při fyzické či psychické nepohodě. Nebuďte zaskočeni tím, že se vám zaměstnanec při rozhovoru stále dívá na ústa, snaží se správně porozumět a zachytit maximum informací. Mluvte vždy čelem k zaměstnanci, neodvracejte tvář a nezakrývejte si ústa. Nesnažte se s odezírajícím mluvit za chůze, ani z větší vzdálenosti. Vaše tvář by měla být dobře osvětlena, ale světlo by nemělo mířit odezírajícímu do očí. Odezírání komplikuje i jídlo v ústech, případně žvýkačka.

Vlastní mluvený projev

Chcete-li mluvit s osobou se sluchovým postižením, musíte s ní nejprve navázat zrakový kontakt a ten udržovat po celou dobu rozhovoru. Při prvním jednání s osobou se sluchovým postižením je důležité zjistit, jakou formu komunikace preferuje – psát, mluvit, odezírat nebo užívat znakový jazyk. Mluvíteli na klienta, aniž byste se na něj dívali, myslí si, že vaše sdělení nepatří jemu, nebo ani nepostřehne, že mluvíte. Při nedostatečné či chybějící sluchové zpětné vazbě zní řeč jinak – hlas může být chraptivý, příliš vysoký, nosový, dyšný, řeč monotónní, intonace nepřirozená. Jde o důsledek chybějící sluchové zpětné vazby, nikoli o postižení v oblasti intelektu.

Psaná forma

Psaná forma Neplatí, že neslyšící klient bude automaticky rozumět, když mu sdělení napíšete. Jeho porozumění psanému textu závisí na míře jeho znalosti českého jazyka.

Důležité!
Využijte při komunikaci gesta a mimiku. Nikdy nenechte neslyšícího bez vysvětlení, vždy se snažte najít řešení, aby se neslyšící dozvěděl, co potřebuje!

4. Možné bariéry a rizika

Na co si dát pozor:

  • Neslyšící se mohou cítit v kolektivu osamoceni. Snažte se zabránit jejich izolaci od ostatních kolegů (podporujte slyšící kolegy v tom, aby se naučili základní znaky /bude je to i bavit/, prstovou abecedu, využívejte znalostí a schopností neslyšícího – např. jeho dobré orientace na PC apod.).
  • Zneužití ze strany zaměstnavatele, např. rozšířená náplň práce bez informování neslyšícího. Tyto situace pak musí řešit pracovní konzultant.
  • Problém při vyplňování tiskopisů. Zde může pomoci kontaktní osoba na pracovišti nebo konzultant.
  • Špatné pochopení textu. Obraťte se na online tlumočníka nebo pracovního konzultanta.
  • Nepochopení pracovníka při nejasném zadání úkolu – nemůže se hájit. Problém řešte s kontaktní osobou na pracovišti nebo s pracovním konzultantem.
  • Neslyšící nemají dostatek důležitých informací – vždy na toto pamatujte. Čas od času ověřte, zda nemají s něčím problém, zda jsou jim všechny nové informace jasné.
  • Příliš stručná a zjednodušená komunikace ze strany slyšících směrem k neslyšícím. Nesnažte se s nimi mluvit jako s malými dětmi. Vede to k podceňování jejich vědomostí a schopností. Dotýká se jich to.
  • Nemožnost porozumět cizím jazykům. Pro neslyšící, kteří znakují, není český jazyk mateřským jazykem. Musejí se ho učit, jako se slyšící učí cizí jazyk. Proto je pro ně výuka ostatních jazyků náročnější.
  • Omezené tlumočnické služby v některých regionech. Připravit se na to, že ne vždy seženete tlumočníka obratem.
  • Neochota a podceňování ze strany slyšících. Když člověk se sluchovým postižením něčemu nerozumí, neznamená to, že je hloupý. Komunikace s ním je hlavně záležitostí vzájemného pochopení. Můžete se naučit od neslyšícího při komunikaci hodně věcí, stejně jako on od vás.
  • Nedostatek informací pro zaměstnavatele o možnosti zaměstnávání neslyšících. Tato příručka, rady a poznatky by měly tuto situaci zlepšit.

5. Důležité kontakty

Tichý svět, o. p. s. 

Pracovní konzultant

Online tlumočníci pro neslyšící

Pracovní portály

www.neslysimpracuji.cz – nabídky pro osoby se sluchovým postižením z celé ČR
http://burzaprace.snncr.cz – nabídky pro osoby se sluchovým postižením v Praze
http://www.neslysici-brno.estranky.cz – nabídky pro osoby se sluchovým postižením v Brně
http://www.praceiproneslysici.cz/ - nabídky pro neslyšící ve Zlínském kraji

 

 

Krajské pobočky Tichého světa, o. p. s.

Liberecký kraj

Královéhradecký kraj

Plzeňský kraj

Středočeský kraj

Ústecký kraj

Jihočeský kraj

Praha